O obci Tuněchody je první zmínka v již zmíněném řehořovském falzu z roku 1239 pod názvem Tunehodi. Tato listina je soupisem majetku kladrubského kláštera. V roce 1333 poskytl kladrubský opat Bohuslav celou ves se vším příslušenstvím paní Fietě, dceři Habarda z Prostiboře na dobu jejího života. V 16. století se psal název obce ve všech kladrubských městských knihách jako Tynochody. V jedné z těchto knih se nachází zápis o Tuněchodském mlýnu a udává se zde, že tento mlýn vystavěl mlynář Mikuláš Štochl, od něhož ho koupil v roce 1567 jiný mlynář, Pavel z Dobřan, poddaný kláštera chotěšovského, ale bez příslušných pozemků. Po dvou letech vlastnictví však zjistil, že pro velké zaneprázdnění a pro svůj věk nemůže již tak daleko docházet, a po dohodě s kladrubským opatem Josefem Wronem ho celý odkázal (pochopitelně jsou myšleny výnosy z něho) nově postavenému špitálu pro chudé v Kladrubech. Za to požadoval, aby byla po jeho smrti za něho a jeho rodinu v kostele sv. Jakuba v Kladrubech sloužena každý pátek po středopostí zpívaná mše svatá. Teprve v roce 1595 potvrdil klášter městu Kladrubům vlastnictví tohoto mlýna, včetně kusu pole, dalších dvou políček, „porostliny chvojové“, kusu řeky se stokou a rybníčkem, s právem lovit v něm ryby a raky. Kladrubští městští úředníci pak mlýn pronajímali a požadovali od mlynářů plat dvakrát ročně, na sv. Jiří a sv. Havla po 1 kopě grošů, na Vánoce pak 6 kop grošů nebo bílý chléb v této hodnotě. Od roku 1765 byl tento plat převeden celý jen na peněžní hodnotu a od roku 1888 byl zrušen a mlynáři platili špitálu pevný kapitál 32 zlatých.
Podle berní ruly bylo v roce 1654 v Tuněchodech 8 sedláků, z nichž každý vlastnil kolem 30 strychů půdy (1 strych = asi 0,29 ha), 3 chalupníci s 12 až 15 strychy a 1 zahradník (není tím míněno povolání, ale hospodář bez vlastních polí). Celkem tu žilo 42 dospělých poddaných a 3 svobodníci.
Název obce rozhodně nevznikl ani od chození přes tůně, ani od zákazu „tudy nechoď“, jak se někteří domnívají, protože prý Tuněchody neležely na hlavní trase zemské cesty. Ba dokonce se nedá souhlasit ani s názorem, že pochází od slova „tune“ či „tuně“, což znamená zadarmo, lacino, marně, zbytečně. Proto prý to měla být ves „tuněchodů“, to je lidí, chodících nadarmo, zbytečně, tedy darmošlapů a tuláků, jak uvádí literatura. Snad název Tynochody ze 16. století by mohl ukazovat, že se tudy chodilo do Týna, myšleno Horšovského. Němečtí obyvatelé nazývali Tuněchody v místním dialektu Dincha, což asi vzniklo z německého pojmenování obce Tinchau.
Mezi kulturní památky patří v Tuněchodech krásná šestiboká kaplička na návsi a barokní boží muka u silnice z roku 1732, z nichž se však zachovalo již jen torzo. U nich se zastavovaly pohřební průvody, předříkávač říkal modlitbu a účastníci ji po něm opakovali. Tady se pak také rozloučil s mrtvým. Od šedesátých let 20. století byla v Tuněchodech strojní a traktorová stanice Státního statku Kladruby. Okolí obce i sama obec sama se staly vyhledávaným místem pro turisty i chalupáře. Tuněchody jsou od roku 1976 součástí obce Kladruby.
Kaple PANNY MARIE POMOCNÉ
Velikonoční setkání
Jednoduchý plánek obce
