První písemná zmínka o obci Brodu je z roku 1239 ve falzu papeže Řehoře IX, kterým potvrzuje majetek kladrubského kláštera a nazývá se zde Nabrode. Je však docela možné, že obec existovala již ve druhé polovině 12. století. Když původní obchodní cesta, vedoucí přes Milevo a Prostiboř ve směru na Sedmihoří přestala vyhovovat pro rozvíjející se vozovou dopravu, byla nahrazena novou trasou od Kladrub kolem lesa Dušníku na Brod, dále ke Starému Sedlu a později odtud přes Bonětice a Přimdu k Norimberku. Vesnice Brod dostala zřejmě své jméno podle brodu přes Výrovský potok, který tato cesta překonávala.
V roce 1421, když mniši z kladrubského kláštera uprchli před husity do Bavorska, vydal ve Stříbře císař Zikmund listinu, v níž klášterní vesnici Brod s lesem zvaným Ochošice pronajal bratrům Vlachovým z Kršova, kteří mu za to měli sloužit každý rok pěti ozbrojenými muži. Po návratu mnichů, kdy byl klášter ve velkých hospodářských nesnázích, opat Bušek rozhodl pronajmout Brod Otíkovi z Tlučné. Později se vrátila celá obec zpátky do majetku kláštera, ale v roce 1526 přenechal opat Jan jeden brodský dvůr Zikmundu Maníkovi z Brodu s podmínkou, že bude za to chránit okolní klášterní lesy, louky a rybníky.
Berní rula z roku 1654 uvádí v Brodu 114 obyvatel, z nichž bylo 51 vedeno jako klášterní poddaní. Podle jmen devíti sedláků pokročilo v Brodu poněmčování obyvatelstva rychleji, než v jiných obcích. Nacházíme tu jména Václav Lutz, Matěj Lutz (dříve se psali Luc), Jan Preys, Jan Hecht, Jan Stadelman, Václav Scharer, Peter Rott, Matěj Ries, Sebastian Reminger. Brodský mlýn o dvou kolech s pilou vlastnil Jiřík Bintner. Na brodské svažité návsi stojí čtyřboká kaplička, opravená začátkem devadesátých let.
Také Výrov je prvně zmiňován ve zmíněné listině papeže Řehoře IX. jako Wirov. Někde mezi Výrovem a Starým Sedlem se nacházela poměrně velká vesnice Cvrčkov, o níž se uvádí k roku 1560, že byla pustá. Klášter pronajal Výrov v roce 1420 Jindřichu Střelovi z Bezdružic, v roce 1506 tu získal jeden plzeňský měšťan louku za plat 20 kop grošů pražských, ale v roce 1522 byla vesnice vedena jako pustá a patřila do majetku borských Švamberků. Jan ze Švamberka souhlasil v roce 1511, aby klášter vybudoval mezi Brodem a Výrovem velký rybník, na jehož stavbu byla vynaložena značná práce i vysoké náklady. V roce 1654 měl klášter ve Výrově poplužní dvůr se 6 poddanými a nazýval se Vejrovo. V roce 1838 byl Výrov už jen malou vesničkou s pěti domy, dvorem, hájovnou a mlýnem a navíc byl rozdělen na dvě části, z nichž první patřila k Brodu a druhá k Benešovicím. V první polovině 20. století přešla celá vesnice pod obec Brod.
V letech 1838 až 1841 vybudovali dva angličtí podnikatelé ve Výrově nedaleko pod hrází rybníka vysokou pec na tavení železa, k níž patřil vodní hamr zvaný Ludwigshammer na louce při Výrovském potoce východně od obce Brodu. K hamru náležela také soustava rybníčků pod Brodem, které dodávaly vodu v době malé hladiny ve Výrovském potoce. Obě zařízení zaměstnávala podle údajů v kronice až 36 dělníků. V roce 1858 došlo k protržení hráze Výrovského rybníka, celé dílo bylo zničeno velkou vodou a oba Angličané utekli, aniž by zaplatili částky, které dlužili svým věřitelům. Na místě hamru pak vybudoval majitel kladrubského panství Alfréd Windischgrätz ze zbylého zařízení pilu na výrobu střešních šindelů. Ještě dlouho se pak ve Výrově nacházela černá struska na místě bývalé vysoké pece. Brod s Výrovem patří od roku 1976 pod obec Kladruby.
